Workcampová sezóna 2018 je už minulostí a my s nadšením vyhlížíme sezónu novou. I tak se ještě na na chvíli se zastavíme a podíváme se na to, kam jsme vyslali naše dobrovolníky, jak se jim líbilo a co na svých workcampech zažili.
Díky našemu programu Trochujinak měli dobrovolníci možnost vyjet na jeden až dva týdny do zahraničí, kde se v mezinárodním týmu dobrovolníků podíleli na veřejně prospěšné činnosti. V loňském roce jsme vyslali dobrovolníky především do Evropy, oblíbenou destinací bylo Španělsko nebo Německo a tématika se často týkala životního prostředí či ekologie. V programu byl kromě dobrovolnické činnosti dostatek času i na další aktivity, různé výlety či sport. A jak říká naše dobrovolnice Eva: „Co může být lepšího než objevování cizí země, je objevování a pomoc v cizí zemi.“ Přečtěte si příběhy našich dvou dobrovolnic a jednoho dobrovolníka, zavzpomínejte nebo naopak načerpejte inspiraci a vyjeďte v roce 2019 taky na workcamp!
Pocit k nezaplacení
Eva vyrazila v létě do Španělska, kde pomáhala čistit řeku a její okolí. „Dle mé zkušenosti s workcampem bych asi jen řekla – skvělý, skvělý, skvělý!“ začíná s vyprávěním, „Každý, kdo chce poznat cizí zemi z jiného pohledu, procvičit angličtinu, poznat pořádně lokální kulturu a nadělat si přátele po celém světě, by měl jít do toho. Konkrétně Španělsko vřele doporučuji, místní lidé jsou skvělí, stejně tak kuchyně, nádherná krajina a letní atmosféra jsou nezapomenutelné.“
A jak vnímá workcampy a dobrovolnictví? „Žádná cestovka podobný zážitek nikdy nezařídí. Co může být lepšího než objevování cizí země, je objevování a pomoc v cizí zemi. Neodjíždíte tak jen se zážitky, ale i s pocitem dobře odvedené práce. A to je pocit k nezaplacení,“ hodnotí svoji zkušenost Eva.
Podstata je v něčem jiném
Další dobrovolník David jako svoji workcampovou destinaci zvolil Island, a protože ho zajímá ekologie a rostliny, neváhal se zapojit do práce v botanické zahradě. „Na workcamp v botanické zahradě v Reykjavíku vzpomínám rád, byla to skvělá a obohacující zkušenost a fajn zážitek. Za mě určitě lepší než klasické cestování, kdy člověk někam přijede/přiletí a pak se buď cachtá v moři, nebo civí na památky nebo na turistické atrakce. To tam sice taky bylo, což je super, ale podstata byla v něčem jiném. Člověk alespoň trošku nakoukl pod pokličku místního, pro nás možná trochu exotického, maličkého národa, který se dnes pomalu ztrácí pod náporem masové turistiky. Zjistil něco málo o jejich minulosti, názorech i o tom, jak to na Islandu v mnoha věcech chodí, včetně několika zajímavostí (topení zdarma díky geotermálním pramenům, obrovské daně navzdory vysoké životní úrovni, zelenina pouze ve sklenících…),“ vzpomíná na svůj workcamp David a pokračuje: „Práce sama o sobě mně vyhovovala. Pracovalo se většinou venku (pršelo každý den, takže to stejně bylo fuk) cca 7 hodin s přestávkami na svačiny a oběd, kdy si všichni, včetně místních zaměstnanců, sedli ke společnému stolu. S těmi jsme vycházeli dobře, pozvali nás i k sobě domů na sledování Eurovize, což se prý moc často neděje.“
Seberte odvahu a jděte do toho
Workcamp s ekologickou tématikou zvolila i dobrovolnice Pája. Náplní workcampu bylo zlepšit vztah mezi přírodou a návštěvníky dané rezervace. I přesto, že byla motivovaná pomáhat a dozvědět se něco nového o ornitologii, cítila na začátku nejistotu, možná i strach. „Očekávání, nejistota, a ačkoli je těžké si to přiznat, tak možná dokonce i strach. To všechno mě odrazovalo od dobrovolnictví v zahraničí. Pak jsem jednoho dne ale sebrala odvahu, napsala motivační dopis plný odhodlání a už se to se mnou vezlo,“ vypráví o svých prvních obavách Pája. „Již od podzimu jsem si říkala, že bych se mohla přihlásit na workcamp. Slyšela jsem všechno možné od přátel a přečetla si spoustu recenzí na internetu. Ale tím to haslo. Myslím, že to všichni znáte. Neustále jsem se tak probírala nabídkami a léto se blížilo. Pak jsem ale narazila na workcamp ve Španělsku zaměřený na ptačí rezervaci a práce s tím spojené. A bylo rozhodnuto. Nejprve jsem sama sebe ujistila, že to všechno zvládnu. Pak jsem si to rozmyslela, ale pak mě o tom opět přesvědčila koordinátorka Míša (díky!). Nicméně jak se odjezd blížil, nervozita narůstala a já začínala zmatkovat. Naštěstí se nám všem účastníkům ozval campleader, a tak jsme mohli zmatkovat spolu.“
A jaká byla nakonec náplň práce? „Práce bylo hodně a my pracovali rádi. Od opravování a uklízení ptačích budek, spravování plotů, natírání a zateplování pozorovatelen ptactva po systematické označování hnízd, zkoumání ptačích vajíček a přemlouvání Španělů, aby práci nenechávali na zítra. Když se ohlédnu za sebe, mohu s jistotou říct, že ničeho nelituji. Vzpomínky vzešlé z pouhých několika dní mě budou těšit roky, navázaná přátelství mi otevírají dveře do celého světa a získané zkušenosti mi pomůžou při dalším sbírání odvahy na nová dobrodružství.“ Na závěr ještě dodává: „Stojí to za to, tak seberte odvahu a jděte do toho!“
I my hodnotíme uplynulou sezónu úspěšně a rádi slyšíme o vašich zážitcích a zkušenostech, které si z workcampů přivážíte. A jelikož už pomalu plánujeme novou sezónu, těšíme se na spolupráci se starými i novými dobrovolníky!